Hledají na to nebo ono místo „kvalitního člověka“. Asi předpokládají, že pro ten nebo jiný post je nejkvalifikovanější „kvalitní člověk“. Vzdělaní lidé. Zřejmě by se sami také zařadili mezi kvalitní lidi, kdyby se jich na to někdo přímo zeptal. Nikdo se ale obvykle neptá, protože se to v politice rozumí samo sebou. Byli zvoleni na základě kvalitních slibů, které nabídli splnit v budoucnosti. Může zplodit kvalitní člověk nekvalitní sliby? Kdo je to ale „kvalitní člověk“. Navíc když jsou lidé kvalitní, tak asi jsou na druhé straně lidé nekvalitní. Takže otázky jsou hned dvě. Základní, pokud chceme mluvit o kvalitě člověka, je co určuje, resp. čím je dána jeho kvalita. Tady zpochybňuji uvedené volební sliby. Co tak mohou sliby o kvalitě jedince říci. A tak se dostaneme k tzv. ukazatelům kvality. Co ukazuje kvalitu člověka. Snadno zjistíme, že s jedním ukazatelem nevystačíme. Na příklad vzdělání. Vzdělaný člověk nemusí být nijak kvalitnější, než nevzdělaný, pokud na příklad není schopen komunikace s jinými lidmi, nebo je vzdělán v oboru, o který není na trhu práce žádný zájem. Jiným ukazatelem může být i nadání. A i s tím je to podobné. S jedním ukazatelem evidentně nevystačíme. Když jich bude užito více, zase nastane problém, jakou jim jednotlivě přiřadíme váhu pro stanovení oné „kvality člověka“. Pokud ale i to nějak zvládneme, tak ani zdaleka není vyhráno. Soubor ukazatelů může ukázat na klavírního virtuóza, nebo kvalitního chirurga, sportovce jak se patří a těžko si představíme, že jsou to lidé stejně kvalitní. Žádný z nich nebude nutně dobrým potápěčem, nebo kybernetikem. Takže ona kvalita je zjevně spojená s tím, co od jedince očekáváme, tedy s tím, pro co jsou jeho vlastnosti vhodné. Nemluvíme ale o kvalitním člověku ale o dobrém, nebo erudovaným chirurgovi, schopném manažerovi, nebo dobrém zedníkovi. Souvisí to evidentně i s tím, že lidé dělají právě to, čím mohou nejlépe přispět z hlediska svých individuálních schopností jiným lidem při směně služeb, nebo statků které jsou schopni poskytnout. Na tom je založena dělba práce ve společnosti. Co tedy s „kvalitou člověka“. Jaký má smysl dělit lidi na kvalitní a nekvalitní. O nekvalitních lidech raději politici mlčí. Těm se nevěnují. Není to soucit ale jen vědomí toho, že i jejich hlasy potvrdí jejich výjimečnou kvalitu ve volbách. Těm nekvalitním tedy stačí něco málo nesplnitelného slíbit. Při své nekvalitě tomu stejně neporozumí a na sliby brzo zapomenou. Kvalita člověka je ukazatel bez další specifikace neužitečný a jen a jen subjektivní. Může být ale i nebezpečný. Může totiž dělit lidi na kvalitní a nekvalitní na nadlidi a podlidi, na elitu a ostatní. Lidé si nejsou rovni. To je fakt, s kterým nelze pohnout. To ale neznamená, že jsou kvalitní a nekvalitní. Páni mocní jsou vždy kvalitní, nebo taky ne?
Na konec si laskavý čtenář může položit kontrolní otázku: jsem kvalitní nebo nekvalitní člověk?