Pavel Zadražil

Hrátky s demokracií, která buď je, nebo není.

25. 04. 2012 12:55:33
To je demokratické, ono je nedemokratické. Jsou to běžné soudy v denním rytmu života. Zejména mediálních postav. To co je pro někoho demokratické, je pro jiného nedemokratické. Nijak to ale zpravidla důležité není. Povětšinou jsou tyto soudy užívány jako vycpávka, aby řeč nestála, nebo v momentech, kdy si jmenovaní mediální showmani nemohou vzpomenout, co vlastně chtěli národu říci.

Tedy ne celému národu ale těm co jim věnují pozornost. Včas takové soudy zapomeneme, v lepším případě se nad nimi zpětně zamyslíme a v lepším případu si dáme otázku, komu vlastně slouží demokracie. Slouží všem, nebo jen někomu. Proč není pro všechny stejně užitečná, proč existují otázky, které demokracie nezvládá, nebo je řeší stále jinak, podle toho, kdo je u moci.

Snadno budeme vymýšlet tisíce takových otázek, a výsledek daný odpovědí alespoň na většinu z nich nebude významný. Snadno usoudíme, pokud si s tím dáme práci, že téměř žádný. Těch tzv. faktorů, které ovlivní odpovědi bude velké množství, řadu z nich si ani neuvědomíme. Jiným budeme individuálně přikládat důležitost, resp. váhu, kterou budou mít jen krátce. U některých budeme váhat, zda je nám jasné, proč je vůbec uvažujeme. Stejně tak důležitost pro jiné lidi bude možná nevýznamná, jiné ta úvaha vůbec nebude zajímat, někomu připadne rozhodující. Je demokracie sociální, nebo asociální, pravicová, nebo fašistická? Je demokracie skutečně protikladem autokratických nebo jinak tzv. totalitních systémů? Jak je naznačeno, mohl by to být námět na nekonečný seriál.

Potřeba volby. Lidé jsou stále stavěni okolnostmi, nebo i z vlastní vůle před rozhodnutí. Rozhodují o sobě, o svých postojích, s kým budou vytvářet zájmové skupiny, jak budou dosahovat svých cílů. Každý člověk ve společnosti představuje individuální zájmy, usiluje o své preference, o své cíle. Jedinec to má jednodušší. Má svoje cíle a také svoje prostředky jak je dosáhnout. Ve společnosti je to složitější o to, že lidí a zájmů je mnoho. Jaké zájmy a cíle se budou ve společnosti lidí uskutečňovat? Budou to ty, které bude prosazovat většina lidí. Ti vždy budou schopni přemoci menšinu a přimět ji k uskutečňování jejich cílů. Většina ovládne menšinu přesvědčováním, hrozbou, nebo násilím. Je jich více, mají větší sílu. Civilizovaní lidé v dávné historii nahradili ono přesvědčování silou demokratickými pravidly. Jednoduše, se nebudou prát ale těch co je více tak budou mít moc a budou rozhodovat. Smyslem demokracie je tedy to, jak a jakým způsobem se bude ve společnosti rozhodovat. Rozhodování je proces, ve kterém je z mnoha alternativ vybírána jediná. Volby mezi alternativami. Každá volba znamená pro některé lidi prospěch, pro jiné ztrátu. Pokud ale přeci hledáme odpověď na to jak to vlastně s demokracií je, je nutné pochopit co je podstatou demokracie. Jak vůbec demokracie vznikla a na jakých principech.

Vláda lidu. Nebo vláda lidu prostřednictvím volených zástupců. Vládne si takto lid?. Ne všichni s volbou souhlasí. Vládnou tedy ti, kteří mají většinu příznivců. Lid si tedy nevládne. Vládnou ti, kteří získali nejvíce hlasů. Demokracie tedy není vládou všeho lidu. Je vládou těch, kteří získali podporu, hlasy většiny. Někteří hlasy získávají nabídkou idejí, jiní myšlenek, slibů, výhod, peněz, volebního guláše. Důležité je, že říkají voličům aby investovali svůj hlas v jejich prospěch a oni pro ně v politice získají to co slibují. A je to skutečně investice. Hlas v současnosti je voličem investován do zástupce, v očekávání, že v budoucnu ze svého investičního rozhodnutí bude mít užitek. Že vláda znárodní co se dá, a jemu, tedy voličovi to přinese podíl na všelidovém vlastnictví, nebo že sníží daně, a lidé budou sami rozhodovat o větším množství peněz. Příkladů je, jen je formulovat. Stejně jako každá jiná investice, i tato má svá rizika. Spočívá v tom, že se ukáže, že volba byla špatná.

Definice. Demokracie ale má poměrně jednoduchou a logicky pravdivou definici tedy: Demokracie je způsob, jakým lze nekrvavou cestou změnit ve státě vládu. Je to založeno na principu převahy síly, při převaze byt i jen o jeden hlas by v boji o moc zvítězila většina. Snadno ale lze domyslet, že to předpokládá stejnou sílu hlasů, nebo ve skutečném boji stejnou sílu svalů a stejně ostré nože. To je další paradox, protože lidé nejsou stejní. Proto to lidé někdy napravují revolucí, převraty, puči nebo válkou. Ale to jsou známé otázky, kterými se zabývali již staří Řekové. Tak to je z pohledu logiky. Jinak pokud nechceme stavět na principech, tak můžeme vytvářet systémy, jaké chceme, a všechny budou jen variacemi na dané téma. Výsledek ale bude vždy stejný - jak říkali klasici - výsledkem bude tyranie většiny. Pro normálního běžného člověka je ideální zabývat se pseudodemokratickými problémy co možná nejméně a to je možné jen tam, kde stát mu co možná nejméně zasahuje do jeho svobod. Do svobod jednotlivců, kde stát občan téměř nepotřebuje.

Podmínkou demokracie je, že lidé chtějí dodržovat pravidla. Tedy to, základní pravidlo, že vládu měnit ve volbách podle pravidel, zákonů. Že nebudou měnit vládu křikem v ulicích, nebo pomocí nabroušených nožů. Pokud přeci, a to je možné, tak jen hlupák takový proces nazve demokracií. Pro takové případy jsme ale pojmově vybaveni. Jsou to různé převraty, revoluce, jara, boje za práva pracujících, svobodné školy vysoké i nízké a tisíce jiných. Demokracie není hodnotícím kriteriem. Není větší a menší. Lidová, ani socialistická nebo kapitalistická. Prostě buď je, nebo není. Je tehdy, když lidé dodržují pravidla.

Pokud jste dočetli až do konce, dopřejte si luxus odpovědi na kontrolní otázku. Co mají současné odborářské akce, resp. tanečky, společného s demokracií?

Autor: Pavel Zadražil | karma: 9.68 | přečteno: 912 ×
Poslední články autora